Hledá se umění!
Recenze a kritiky
Moje starší recenze
Dvacet let, jeden den
Čtyřsetstránková kniha Davida Nichollse Jeden den začíná pod
dekou. Leží pod ní dva hlavní hrdinové příběhu - Dexter a Ema. Je po
promočním večírku a před oběma se otevírá neznámý svět, do kterého oba
vrhají své velkolepé plány. Pod dekou se odehrává rozhovor dvou mladých
lidí, spolužáků a dobrých kamarádů. Neděje se tedy nic, co bychom snad
očekávali, přesto je překročena hranice kamarádství. Tím je dána celá
zápletka a kruciální otázka příběhu: Dají se dohromady? Má život trávený
s někým jiným cenu?
(recenze pro HOST)
Trochu iritující zábava
Hned od prvních stránek je jasné, že před sebou máme knihu profesionála
v nejlepším smyslu slova. Igor Malijevský vydává knihy poezie i prózy.
Spolupracuje s Českým rozhlasem a s divadlem Archa, kde provozuje
literární kabaret spolu s Jaroslavem Rudišem. Vedle toho však také
fotografuje a svými fotografickými díly doprovází texty své i jiných,
případně je samostatně vystavuje.
(recenze pro HOST)
Srdceryvně
Co
může být smutnějšího než smrt nejdůležitějšího člověka vašeho života,
než zrada, než přestat být milován, než když přestanete milovat? Co může
být silnějšího než radost lásky, než narození dítěte, než šťastný život
mezi přáteli? Co může být zoufalejšího než žít vedle člověka a zároveň
si tvořit vlastní vnitřní svět, než chtít spáchat sebevraždu, než už od
života nic nechtít?
(recenze pro HOST)
Teorie? Umění?
Po deseti letech byla do češtiny přeložena studie americké profesorky filozofie a estetičky Cynthie Freelandové Teorie umění.
Již na první pohled je to kniha podezřelá. Dle názvu čtenář očekává
vědeckou práci nemalého rozsahu. První kontakt s knihou je proto mírně
udivující: formát A5 a celkový objem jen 190 stran, chybí věcný
rejstřík, kniha má překvapivě velké písmo a nemalé okraje. To vše sice
dává tušit, že se čtením budeme brzy hotovi, ale zároveň tu narůstají
obavy, zda půjde opravdu o teorii, a ještě navíc umění. Obavy vzrostou
po přečtení prvních vět úvodu: "Prozkoumáme mnohé odlišné přístupy
k umění: teorii rituální i formalistickou, teorii nápodoby i výrazu,
kognitivní teorii či postmoderní teorie - nikoliv však takhle postupně,
jednu po druhé. To by bylo příliš nezáživné jak pro mě jako autorku,
tak zejména pro čtenáře." (s. 9) Dále v úvodu čteme: "V této studii
o rozmanitosti umění jsem přistoupila k problematice trochu svérázně.
Zvolila jsem taktiku šoku: začínám současným uměním [...]" (s. 11)
(recenze pro Aluze.cz)
Když bolí život i psaní
Jaroslav
Žváček vytvořil ve své prvotině po všech stránkách zajímavého hrdinu.
Tomáš Neratovský je vypravěčem příběhu ze současného Česka a dostal od
autora nelehký úkol. Musí se vyrovnat nejen se svými osobními problémy,
ale také s nešvary současné české reality a navíc musí vyprávět svižný,
akční, u ničeho se příliš nezdržující příběh. Tomáš proto potkává takové
postavy, aby mohly otevřít bránu právě do té společnosti, se kterou
chce vypravěč účtovat. A počtu nešvarů odpovídá i počet postav a tomu
zase počet vyprávěných příběhů.
(recenze pro HOST)
Komunistickým kladivem na čtenáře
Jiří Bigas se většinu svého času živil novinařinou: před revolucí
i po ní pracoval pro ČTK, dále pak pro Lidové noviny, ale také Spy, Šíp
ad. Při pročítání autorových článků má člověk zvláštní pocit: je snad
sympatické zastávat mravní hodnoty, ale asi nemístné je lidem mlátit
o hlavu, a nakonec spíše smutné sklouzávat do moralizujících klišé bez
nadsázky či vhledu do problému. V pořadí sedmá Bigasova novela Útisk pak
v tomto smyslu svého autora nijak nezapře.
(recenze pro HOST)