Hledá se umění!

Recenze a kritiky

Moje starší recenze

Dvacet let, jeden den

Čtyřsetstránková kniha Davida Nichollse Jeden den začíná pod dekou. Leží pod ní dva hlavní hrdinové příběhu - Dexter a Ema. Je po promočním večírku a před oběma se otevírá neznámý svět, do kterého oba vrhají své velkolepé plány. Pod dekou se odehrává rozhovor dvou mladých lidí, spolužáků a dobrých kamarádů. Neděje se tedy nic, co bychom snad očekávali, přesto je překročena hranice kamarádství. Tím je dána celá zápletka a kruciální otázka příběhu: Dají se dohromady? Má život trávený s někým jiným cenu?

(recenze pro HOST)


Trochu iritující zábava

Hned od prvních stránek je jasné, že před sebou máme knihu profesionála v nejlepším smyslu slova. Igor Malijevský vydává knihy poezie i prózy. Spolupracuje s Českým rozhlasem a s divadlem Archa, kde provozuje literární kabaret spolu s Jaroslavem Rudišem. Vedle toho však také fotografuje a svými fotografickými díly doprovází texty své i jiných, případně je samostatně vystavuje.

(recenze pro HOST)

Srdceryvně

Co může být smutnějšího než smrt nejdůležitějšího člověka vašeho života, než zrada, než přestat být milován, než když přestanete milovat? Co může být silnějšího než radost lásky, než narození dítěte, než šťastný život mezi přáteli? Co může být zoufalejšího než žít vedle člověka a zároveň si tvořit vlastní vnitřní svět, než chtít spáchat sebevraždu, než už od života nic nechtít?

(recenze pro HOST)


Teorie? Umění?


Po deseti letech byla do češtiny přeložena studie americké profesorky filozofie a estetičky Cynthie Freelandové Teorie umění. Již na první pohled je to kniha podezřelá. Dle názvu čtenář očekává vědeckou práci nemalého rozsahu. První kontakt s knihou je proto mírně udivující: formát A5 a celkový objem jen 190 stran, chybí věcný rejstřík, kniha má překvapivě velké písmo a nemalé okraje. To vše sice dává tušit, že se čtením budeme brzy hotovi, ale zároveň tu narůstají obavy, zda půjde opravdu o teorii, a ještě navíc umění. Obavy vzrostou po přečtení prvních vět úvodu: "Prozkoumáme mnohé odlišné přístupy k umění: teorii rituální i formalistickou, teorii nápodoby i výrazu, kognitivní teorii či postmoderní teorie - nikoliv však takhle postupně, jednu po druhé. To by bylo příliš nezáživné jak pro mě jako autorku, tak zejména pro čtenáře." (s. 9) Dále v úvodu čteme: "V této studii o rozmanitosti umění jsem přistoupila k problematice trochu svérázně. Zvolila jsem taktiku šoku: začínám současným uměním [...]" (s. 11)

(recenze pro Aluze.cz)

Když bolí život i psaní

Jaroslav Žváček vytvořil ve své prvo­tině po všech stránkách zajímavého hrdinu. Tomáš Neratovský je vypravěčem příběhu ze současného Česka a dostal od autora nelehký úkol. Musí se vyrovnat nejen se svými osobními problémy, ale také s nešvary současné české reality a navíc musí vyprávět svižný, akční, u ničeho se příliš nezdržující příběh. Tomáš proto potkává takové postavy, aby mohly otevřít bránu právě do té společnosti, se kterou chce vypravěč účtovat. A počtu nešvarů odpovídá i počet postav a tomu zase počet vyprávěných příběhů.

(recenze pro HOST)


Komunistickým kladivem na čtenáře

Jiří Bigas se většinu svého času živil novinařinou: před revolucí i po ní pracoval pro ČTK, dále pak pro Lidové noviny, ale také Spy, Šíp ad. Při pročítání autorových článků má člověk zvláštní pocit: je snad sympatické zastávat mravní hodnoty, ale asi nemístné je lidem mlátit o hlavu, a nakonec spíše smutné sklouzávat do moralizujících klišé bez nadsázky či vhledu do problému. V pořadí sedmá Bigasova novela Útisk pak v tomto smyslu svého autora nijak nezapře.

(recenze pro HOST)