Výuka osob s mezinárodní ochranou
Obsah:
Kdo je to uprchlík?
Základní informace o pobytu uprchlíků v ČR
Odkud jsou uprchlíci v ČR?
Specifika výuky člověka s mezinárodní ochranou
Lidé přicházející z Ukrajiny v roce 2022 nejsou uprchlíky v právním slova smyslu. Přesto mnoho informací, o nichž píšu, platí i pro jejich výuku.
Kdo je to uprchlík?
Po druhé světové válce, konkrétně v roce 1951, vznikla Úmluva o právním postavení uprchlíků[1]. Tento právní nástroj definuje, kdo je uprchlík, jeho práva a také povinnosti.
Uprchlík je nejobecněji řečeno člověk, který se necítí v bezpečí v místě, kde se nachází, a je nucen místo opustit, přičemž jeho země mu není schopna bezpečí poskytnout.[2] Válečný zločinec například však není považován za uprchlíka.
Důvody tohoto nebezpečí mohou být různé a do České republiky[3] se také dostávají lidé z různých důvodů. Úmluva definuje, že pokud je někdo v nebezpečí, má mu být poskytnuta takzvaná mezinárodní ochrana. Česká republika (jako i jiné státy) rozlišuje dva druhy mezinárodní ochrany: azyl a doplňková ochrana.
Uznatelné důvody pro udělení AZYLU podle Úmluvy jsou: pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k politické nebo sociální skupině. Ano, všimli jste si správně, že tady není uveden válečný konflikt. Existují však ještě dva další důvody udělení mezinárodní ochrany. Prvním je sloučení rodiny (azyl může dostat například manželka politického disidenta, který už azyl má). Druhým a posledním důvodem k udělení azylu jsou takzvané humanitární důvody. Na humanitární azyl není právní nárok a je čistě na uvážení ministerstva vnitra, komu jej udělí a z jakých důvodů. V ČR se můžeme například setkat s případy těžce nemocných/hendikepovaných osob a jejich rodinných příslušníků, kterým v jejich zemi není možné poskytnou adekvátní péči.
Mnoho lidí, s nimiž se ve výuce setkáte, má takzvanou DOPLŇKOVOU OCHRANU. To jsou většinou lidé, kteří nespadají do definice uprchlíka ve smyslu pronásledování. Nejtypičtěji jsou to lidé z oblastí válečných konfliktů. Těmto po návratu do jejich země hrozí nebezpečí jiného druhu a je jim na dobu typicky jednoho roku až dvou let udělena takzvaná doplňková ochrana. Doplňková ochrana je udělována na dobu určitou (azyl je udělován na dobu neurčitou). Při jejím prodloužení je ověřováno, zda důvody ochrany trvají. Pokud ne, ochrana je osobě odejmuta. Tito lidé pak často po nějaké době žádají v ČR o trvalý pobyt a skládají tak jazykovou zkoušku (o této zkoušce najdete informace zde: https://cestina-pro-cizince.cz ).
[1]https://www.unhcr.org/cz/wp-content/uploads/sites/20/2016/12/Umluva_1951_a_Protokol_1967.pdf
[2] Více a komplexně o uprchlictví zde: https://www.unhcr.org/cz/, nebo také zde: https://www.amnesty.cz/migrace
[3] Více o migraci a uprchlictví u nás zde: https://www.mvcr.cz/migrace/ nebo také zde: https://www.suz.cz/
Odkud jsou uprchlíci v ČR?
Na úvod několik neveselých čísel[1]. Uvádí se, že na světě je přes 70 milionů osob (zhruba polovina jsou děti do 18 let), které musely opustit svůj domov, protože se obávaly o svůj život. Z toho je asi polovina uprchlíků a lidí hledajících azyl, druhá polovina jsou lidé, kteří zůstávají v zemi původu, ale jinde než ve svém domově- viz graf 1. Na grafu 2 pak můžete vidět, že nejčastější držitelé mezinárodní ochrany pochází ze Sýrie, Ukrajiny, Běloruska, Iráku a Ruské federace. Národnostní složení osob s mezinárodní ochranou nebo žadatelů o ni se v ČR pochopitelně mění. Například v roce 2012 byl azyl udělen 49 lidem, nejvíce jich pocházelo z Běloruska (10), Uzbekistánu (8) a Ukrajiny (7). A namátkou v roce 1994 byl udělen 116 lidem, nejvíce jich bylo z Arménie, Afghánistánu a Rumunska.[2]
[1] Všechna čísla je možné najít zde: https://www.cizinci.cz/. Případně také zde: https://www.mvcr.cz
[2] Komplexní statistiky zde: https://www.mvcr.cz/migrace/web-statistiky.aspx
Základní informace o pobytu uprchlíků v ČR
Když chce cizinec požádat o azyl v České republice, nejprve se musí do ČR dostat. O azyl nelze požádat na ambasádě. Pokud se do ČR dostane, jsou zákonem stanovena místa, kde tak může učinit. Nejčastěji jsou to hraniční přechody, oddělení cizinecké policie, nebo přijímací středisko (PřS).
Přijímací střediska jsou v ČR dvě[1]. Přijímací středisko Ruzyně se nachází v areálu Letiště Václava Havla Praha a slouží pro ty případy, kdy žadatelé o mezinárodní ochranu přicestují do ČR letecky. Větším a frekventovanějším střediskem je Zastávka (u Brna) v Jihomoravském kraji. Pokud uprchlík podá žádost jinde, je jeho povinností se do PřS dostavit do 24 hodin od podání žádosti. V PřS se cizinec ubytuje, ale především slouží PřS k tomu, aby byl cizinec ztotožněn, podstoupil první pohovor a sociální šetření a podrobil se zdravotní prohlídce. PřS není možné volně opustit. Je zde poskytováno ubytování, strava, základní hygienické potřeby a lékařská péče a žadatelé mají k dispozici sociální a psychologické služby a mohou se účastnit volnočasových aktivit, navštěvovat výtvarné dílny apod. Cizinec zde musí odevzdat svůj cestovní pas. Klíčový je pohovor (uprchlík má právo na pohovor v mateřském jazyce) s pracovníkem MV ČR, kdy cizinec uvede důvody žádosti o azyl. V PřS cizinec zpravidla stráví kolem 10 dní.
Poté, co jsou provedeny nezbytné správní úkony (zejména pohovor, zdravotní prohlídka a identifikace), může cizinec PřS opustit. Může se ubytovat kdekoliv v soukromí, ale často využije možnost ubytování v pobytovém středisku (PoS). Pobytová střediska jsou nyní (r. 2020) v ČR tři: Kostelec nad Orlicí, Havířov, Zastávka (u Brna). Žadatelé mohou svobodně pobytová střediska opouštět. Poskytované služby jsou obdobné jako v PřS. Důraz je kladen na sociální práci doplněnou o volnočasové aktivity. Jsou zde k dispozici dětská centra, výtvarné dílny, knihovny, čajovny, hřiště, klienti si mohou půjčit sportovní vybavení a mohou se účastnit různých kulturních akcí a výletů. Dokud MV ČR ve věci jeho žádosti nerozhodne, má cizinec statut žadatele o azyl. Pobývá na území ČR legálně a jeho pobyt se řídí zákony ČR, z toho plynou i jeho práva (zdravotní péče, za jistých okolností pracovní právo...) a povinnosti (například hlásit místo svého pobytu...).
Pokud je udělena cizinci mezinárodní ochrana, může opět bydlet v soukromí, nebo dočasně v integračním azylovém zařízení (IAS) a vstoupit do Státního integračního programu (SIP). IAS jsou v ČR čtyři: Jaroměř, Předlice (část města Ústí nad Labem), Brno, Havířov. Zatímco PoS připomíná spíše ubytovnu, IAS je už bytovým domem. Člověk (rodina) má k dispozici kompletní bytovou jednotku, kterou sám obývá a do jisté míry spravuje. V IAS je možné bydlet pouze 18 měsíců. Tato doba je určena k osvojení českého jazyka a získání samostatného bydlení a zaměstnání. Ubytování v IAS je zpoplatněno. Práva a povinnosti osob s přiznanou mezinárodní ochranou jsou na trhu práce, v sociální a zdravotní oblasti stejná jako práva a povinnosti občanů ČR.
Pokud je to nutné, jsou také podporou při jednání na příslušných pobočkách Úřadu práce (vyřízení dávek státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi) a s dalšími institucemi. Pracovníci SIP asistují při komunikaci se zdravotní pojišťovnou a pomáhají vyhledat praktického nebo specializovaného lékaře, kam někdy klienty i doprovází.
[1] www.suz.cz
Specifika výuky člověka s mezinárodní ochranou
Výše nastíněný úvod do problematiky "uprchlictví" naznačuje - z jisté části - to, jaká jsou specifika výuky lidí s udělenou mezinárodní ochranou. Národnostní původ člověka s mezinárodní ochranou naznačuje také kulturní zázemí člověka. Problematika kulturních specifik však přesahuje možnosti tohoto úvodu. Vedle samotných v jistém smyslu velmi výmluvných čísel a národnostního složení je vhodné se podívat se na další dva ukazatele, a tím je vzdělání a sociální status/třída lidí, které v SIP můžete potkat. Ve výuce se můžete setkat s lidmi jak negramotnými, tak vysokoškolsky vzdělanými. Takto široké rozpětí však neplatí u sociálního zázemí. Zpravidla se jedná o lidi - řečeno co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji - ze střední a vyšší třídy. Tedy lidi, kteří ve své domovině měli nějakou střední či vysokou školu a pracovali a žili na standardní nebo dobré až velmi dobré úrovni. Obecně totiž platí, že lidé z nižších vrstev a s nižším vzděláním nemají prostředky k tomu, aby migrovali na velké vzdálenosti (viz výše údaj o tom, že 80 % uprchlíků žije v sousedních zemích). Vypadá to, že zmínka o negramotném protiřečí tomu, že se do ČR dostávají lidé ze středních a vyšších vrstev. Tito negramotní však mohou být příslušníky užší či širší rodiny, s níž přišli. Začínající lektoři často kladou otázku, co mají očekávat, když budou učit člověka z té či jiné kulturní oblasti. Shrňme proto naše dosavadní zkušenosti do pěti specifik.
První specifikum výuky lidí s mezinárodní ochranou je vztah mezi studentem a lektorem. Během kurzu se většinou dostanete studentům blíže než v kurzech v jazykových školách nebo na VŠ či jinde. To, jak dále rozvedu, vychází hlavně z jejich statusu uprchlíka. Nyní však v nejobecnější rovině bez ohledu na původ vašeho studenta je první specifikum právě v tom, že můžete tato kulturní specifika, tuto jinakost zkoumat z bezprostřední blízkosti. Obecně platí to, že lektor by měl být korektní a empatický. Pokud lektor takový je, všechna kulturní specifika vyvstanou sama. V rámci české korektnosti většinou nelze narazit ani na žádná tabu. Spíše budete překvapeni otevřeností svých studentů než neochotou komunikovat na některá témata. V této oblasti se spíše dozvíte mnoho zajímavých informací (například, že malá barmská svatba čítá kolem osmi set lidí), než že byste museli čelit jiným kulturním vzorcům v rámci své výuky.
Druhé specifikum už se přímo týká výuky. Člověk s mezinárodní ochranou je jiný student než člověk v jazykovce proto, že je vykořeněný ze svého prostředí. V tomto našem světě se nevyzná a především nemá žádnou sociální síť kontaktů, která by mu svět jakkoliv zprostředkovala. Tato vykořeněnost je také jedním z důvodů, proč se tvoří překvapivě blízký vztah mezi lektorem a studentem. Studenti se na lektora obrací s veškerými otázkami, které mají vůči našemu světu, protože on představuje ten základní kontakt mezi nimi a světem venku. Můžete tak například očekávat otázky typu: Jaké pleny jsou vhodné pro dítě? Kde je pošta a jak se vyzvedne balík z pošty? Proč jsem dostal oficiální dopis o tom, že je moje dítě zařazeno do školní docházky? Nebo jestli náhodou není možné někde sehnat listy z vinné révy, protože když se naplní masem a rýží, je z toho moc dobré jídlo. Nebo kam zavolat, když si zabouchnete dveře od bytu.
Tato vykořeněnost a tyto otázky vám ale umožní vidět skutečné komunikační potřeby vašich studentů a vy na základě jejich otázek můžete připravovat vaše společné lekce. Můžete se naučit hledat na mapě obchody, poštu, učit studenty fráze potřebné ke komunikaci na poště, věnovat se školskému vzdělávacímu systému, pokud se ukáže, že to potřebují atd. Mnoho z témat pokrývá učebnice, ale mnoho témat přinesou samotní studenti.
Třetí specifikum se opět vztahuje k samotné výuce. Pokud učím člověka s mezinárodní ochranou, je dobré si uvědomit, že se jedná o někoho, kdo je třikrát traumatizován. Nejprve tato traumata pojmenuji, poté se budu věnovat krátce tomu, jak se projevují ve výuce. Poprvé je člověk traumatizován v zemi původu. Jeho situace byla natolik vážná, že nedobrovolně opustil svůj domov. Například zahraniční student na VŠ své studium a pobyt v ČR absolvuje dobrovolně, dokonce to je jeho vysoká priorita. Uprchlík by se raději vrátil domů a žil svůj život. I po 20 letech v exilu uprchlíci říkají, že by se nejraději vrátili domů. Tady je dobré si uvědomit například situaci mnoha uprchlíků z komunistického ČSSR, kteří se po roce 1989 vraceli domů. Podruhé je člověk traumatizován cestou. Cesta z nebezpečí byla často stejně - někdy i více - nebezpečná jako pobyt v zemi původu. Na cestě se často musely rozdělit rodiny, aniž by měly jistotu, že se jejich členové ještě kdy potkají. Lidé někdy přišli do jiného státu, než chtěli (tedy jsou v ČR omylem a jejich blízký je například v Rakousku nebo jinde v EU). Někteří lidé přišli během cesty o blízké, někteří o peníze, jiní například o vlasy (z hrůzy, která panovala při plavbě na lodi přes Středozemní moře). Potřetí jsou traumatizovaní tady v ČR, protože jakmile opadne nebezpečí a oni se částečně zorientují v nové zemi, zjistí, že jejich život už nebude stejný, protože začínají od nuly a stávají se lidmi druhé kategorie - kvůli jazyku, vzhledu, původu, statusu... Uprchlíci, které jsem potkal, byli většinou vděční ČR za možnost nového života, ale byli si velmi dobře vědomi toho, jak je na ně majoritou pohlíženo a svoji hořkost z toho občas jen těžko skrývali.
Tato traumata nelze při výuce vždy minout. Můžete se jich dotknout otázkou, či zvoleným tématem. Zeptáte-li se na rodinu, práci, studium, dotýkáte se něčeho, co bylo v zemi původu a co už není (člověk z válečné oblasti například přišel z důvodu války o blízké, práci...). Zeptáte-li se na cestování, dopravní prostředky apod., můžete se dotýkat traumatu cesty. Zeptáte-li se například na bydlení, dotknete se toho, že si dotyčný uvědomí, že si například musí budovat všechno od nuly a nebude schopný zabezpečit bydlení pro děti - s vědomím toho, že kdyby nedobrovolně neodešel ze země původu, měl už pro své děti našetřeno. Je dobré toto vše vědět. Je dobré také vědět, že se můžete studenta dotknout jakýmkoli tématem, které vás samotné překvapí, které se jeví jako velmi neškodné. To, že jste se traumatu dotkli, se pak projeví v hodině různě, změní se nálada, student se "zasekne" a nemůže pokračovat nebo se rozpláče. Nic z toho vás ale samozřejmě nemůže paralyzovat ve výběru témat. Platí tu dvě zásady. Zaprvé, když tato situace nastane, je vhodné ji lidsky ustát. Nic víc, nic méně. Zadruhé, problémy studenta nejsou nikdy vaše problémy, vaším úkolem je být dobrým učitelem. Nemáte řešit žádné trauma, problémy, chodit se studenty na prohlídky bytů apod. Měli byste jakoukoliv osobní angažovanost zvážit, nikdy ji však nespojovat s výukou a měli byste vědět, že studenta můžete odkázat na organizace, které mu pomohou. Níže uvádíme seznam různých organizací a pokud v místě vaší výuky taková organizace není, můžete v případě vážných problémů kontaktovat AUČCJ. My můžeme propojit studenta se sociálním pracovníkem ministerstva.
Čtvrté specifikum je nastavení vůči studiu. Člověk, který se rozhodl pracovat nebo studovat v ČR, počítal s tím, že se bude češtinu do jisté míry učit. Člověk s mezinárodní ochranou o češtině nikdy dříve nepřemýšlel jako o nástroji, nebo dokonce cíli svého studia. Je to člověk vytržený ze svého života a studium nového a někdy velmi exotického jazyka je pro něj nedobrovolnou nutností. Většina našich studentů studuje češtinu s radostí, přesto je nutné říct, že motivovanost je různá, "nadání pro jazyky" kolísající. Potkáte studenty, kteří už umí dva, tři, pět jazyků, a pro takové je čeština jednodušší. Ale můžete potkat i takové, kteří neumí žádný jiný jazyk než svůj mateřský. Ti mohou začínajícího učitele překvapit velmi pozvolným progresem. Odtud pak plyne další specifikum.
Páté specifikum je výuka bez zprostředkujícího jazyka. Pokud jste zvyklí učit přes angličtinu či jiný jazyk, je možné, že váš student v SIP bude první, s nímž si budete muset osvojit dovednosti výuky bez zprostředkujícího jazyka. Skrze tento text nelze takové dovednosti předat. Různé tipy do výuky shrnula paní doktorka Lída Holá ve svém krátkém článku zde:
https://www.czechstepbystep.cz/zprostredkovaci-jazyk-v-hodinach-cestiny-pro-cizince-ano-ci-ne.
Dále se můžete podívat na popis lekce bez zprostředkujícího jazyka zde:
https://www.auccj.cz/upload/article/626/AUCCJ_Vyuka_Azylantu.pdf
Obecně lze pro takovou výuku doporučit dvě věci: 1) Buďte empatičtí - myslete na to, jak byste se vy cítili, kdybyste se měli učit rodný jazyk vašeho studenta. To v praxi znamená, že budete mluvit pomalu, budete používat méně slov, než si nyní umíte představit, zcela zásadně zpomalíte vlastní výuku a budete vždy a za každých okolností ověřovat, zda student nikoliv rozumí, ale zda je schopen probírané jazykové prostředky použít. Dá se to popsat také tak, že byste měli hovořit na jazykové úrovni studenta. Jazykovou úroveň popisuje Společný evropský referenční rámec pro jazyky.[1] 2) Nebojte se do výuky zapojit cokoliv, co pomůže naplnit váš cíl: pantomimu, hru, letáky, věci kolem vás, zpěv.
[1] Například zde: https://www.msmt.cz/mezinarodni-vztahy/spolecny-evropsky-referencni-ramec-pro-jazyky